Třídenní výprava Želviček na Bezděkov
V pátek 15. května jsme se se želvičkami vypravily na třídenní výpravu na Bezděkov. Před nádražím se sešly kromě Elišky a Kamči také Esterka, Terka, Nela, Dáda, Jessie, Simča a Barča. Vydaly jsme se lokálkou směr Bezděkov, kde už na nás čekala i Verča se Zuzkou. Po prohlídce chalupy a okolní zahrady jsme vyndaly večeře ještě připravené od maminek. Večer nás čekala bojovka na půdu, kde jsme společně zazpívaly večerku a pak užijeme zalezly do spacáků. Ráno nás Eliškou vzbudily natěšené hlasy. Jaké bylo naše zděšení, když jsme se koukly na budík a bylo teprve půl 6. Ještě jsme si hodinu přispaly a v půl 7 nám holky oznámily, že už jsou připravené na výlet. Vyhnaly jsme želvičky na rozcvičku a pak je rozdělily do dvou družin, z niž první dostala službu a měla připravit snídani. Po snídani jsme zabalily svačiny a vydaly se na cestu. Na návsi se k nám připojila ještě Ája s Kachnou a my se vydaly směr Březina. Cestou jsme udělaly soutěž v poznávání rostlin a o kousek dál už na nás čekala ohrada s oslem, ovcemi, lamami, kozami a dalšími zvířaty. První zastávka byla v březinském zámeckém parku, kde jsme obdivovaly urostlé stromy i opravenou kapličku. Od březinského zámku jsme se vyšplhaly až k původnímu slovanskému hradišti, kde je dnes altánek s vyhlídkou. Zde jsme si zahrály hru, zapsaly se do vrcholové knihy a sestoupily zpět dolů k zřícenině hradu dnes nazvaném Salon. Z Březiny jsme pokračovaly po polní cestě směr Stupno, kde jsme se trochu zamotaly a ztratily. Nic nám to nevadilo a trochu jsme pozměnily naše plány. Nejprve jsme se tedy vydaly do cukrárny, kde jsme se posilnily zmrzlinou a pak jsme měli dost energie dojít k rozhledně v Břasech. Odtud byl výhled do dalekého okolí, který stál i za tu dlouhou cestu. Zpáteční cestou na Bezděkov jsme ještě udělali zastávku na dětském hřišti, ale v půl 6 jsme už sundavaly boty a větraly nohy na chalupě. K večeři jsme zdlábly talíř špaget a mohly si zahrát na schovávanou. Pak jsme si postavily obří Jengu a čekaly, komu spadne. Když se ochladilo přesunuly jsme se dovnitř na turnaj v Unu. V deset večer jsme s gramofonu pustili dvě pohádky o Rumcajsovi, při kterých jsme všichni usnuly. V neděli už jsme se znavení vzbudily až v půl 8 a druhá družina připravila k snídani chléb s marmeládou. Po snídani jsme se vydali přes pole k lesu, kde jsme z posedu mohly vidět v dáli rozhlednu, na kterou jsme včera vylezly. V lese jsme postavily domky z přírodních materiálů a pak jsme spěchaly zpět do chalupy, protože nás čekalo vaření oběda. K obědu byl naplánovaný buřtguláš, který jsme si musely ve skupinách uvařit v kotlíku. Rozdělaly jsme si oheň, nakrájeli, brambory, buřty, cibuli a začalo se vařit. Jak prohlásila Esterka : " Není nad to, když si člověk uvaří oběd sám." Kamča dodala : " Není nad oběd z ohně." Všichni jsme si šmákly a pak už nás čekalo jen balení a úklid. V půl 2 jsme stály na zastávce a čekaly na autobus do Rokycan. Shodly jsme se, že to byla povedená akce a že z ní uděláme každoroční tradici.