5.oddíl Smíškové Rokycany

Letos jsme se celé středisko sjelo na tábor na Drnovku u Merklína. Celkem se nás tam utábořilo 86, z toho 65 dětí. Tábořiště jsme si pronajali od příchovických skautů a nutno říci, že jsme zde byli stejně spokojení jako na Jablečně. Tábořiště celkem skýtalo stanů, kuchyně, jídelna a sklad byly pevné dřevěné budovy. Užitková voda se brala z vrtu a pro pitnou se jezdilo do obce Buková. K uchování potravin byl velmi příhodný i sklípek v podlaze. Příchovičtí nám zde nechali také postavené teepe, což se hodilo k celotáborové etapové hře Za bizony aneb ze života indiánů. Příjezd účastníků byl po vlastní ose v neděli 29. července, zdravotníci vybrali bezinfekčnost, kartičky pojišťoven, léky a zkontrolovali vši. Když se všichni ubytovali a seznámili se s táborovým řádem a dalším chodem tábora, čekala na všechny hra, při které si museli najít balonek se svým jménem, ten při slavnostním ohni praskli a podle prachu, který se z balonku vysypal, byli rozřazeni do 6 kmenů – fialového, červeného, žlutého, zeleného, modrého a oranžového. Další den si děti podle barvy družin vyrobily čelenky, na které našily pírka, také je čekal boj o název kmene. Při putování za bizony poznali děti spoustu indiánských zvyklostí a dovedností- tetovali se henou, vyráběli lapače snů, teepe, učili se poznávat přírodu, pracovat s mapou nebo vysílat zprávy. Vyzkoušeli si také tradiční indiánský sport- lakros. Jen rozdělávání ohně zůstávalo po celou dobu tábora zapovězeno, vzhledem ke stálému suchu a vysokým teplotám byl vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů. To ale nezabránilo zpívání s kytarami a oheň nahradila svítící lampička. O to více jsme ale využívali vodu v koupališti v Pteníně i v místním lesním rybníčku. Při svém putování jsme navštívili Srnčí vrch a židovský hřbitov, skauti a skautky se vydali na dvoudenní výpravu na hrad Švihov a mladší na zříceninu hradu Roupov. Když se na indiánském území objevili bílé tváře, chytili jsme od nich rýmu, museli se evakuovat, protože ve vesnici založili požár a nakonec zajali i našeho náčelníka, kterého jsme museli osvobodit. Při závěrečné etapě jsme se pak museli dostat obklíčení a zajmout bílého generála. Nakonec se naše území podařilo ubránit a zapálili jsme si spolu dýmku míru. Nejlépe celých 14 dní bojoval ve všech soutěžích kmen Zelených, a tak si zasloužil 1. místo ve etapové hře. Na dlouhou dobu to byl asi poslední celostřediskový tábor, poslední byl v roce 2012.